Podvojné účetnictví
Podvojné účetnictví je termín, který ze všech oficiálních zdrojů vymizel v roce 2004, kdy došlo k novele zákona o účetnictví. Do té doby se rozlišovalo podvojné a jednoduché účetnictví. To, co se dříve nazývalo jednoduchým účetnictvím, dnes s nepatrnými odchylkami existuje v podobě daňové evidence. Podstata podvojného účetnictví zůstala stejná, jen se používá pouze termín účetnictví. Rozdíl mezi účetnictvím a daňovou evidencí spočívá jednak v přísnosti pravidel pro jeho vedení a jednak v legislativě. Zatímco daňovou evidenci upravuje zákon o dani z příjmu, účetnictví se řídí zákonem o účetnictví. Rovněž je striktněji omezeno tím, co evidovat a jakým způsobem a kde to činit a kde a jak odevzdávat výsledky, vzniklé v účetních knihách.
Podvojné účetnictví mají povinnost vést všechny právnické osoby bez výjimky a některé fyzické osoby. Těch se účetnictví týká buď dobrovolně, je-li zapsaná v obchodním rejstříku, nebo pokud v minulém účetním období překročily obrat ve výši 25 milionů Kč.
Podvojné účetnictví a jeho princip
Podvojné účetnictví pracuje se systémem, v němž se každá jedna položka vyskytuje na dvou účtech. Účtů existují desítky (pokladna, bankovní účet, pohledávky, odpisy, dlouhodobý majetek a další). Každý účet má dvě strany – má dáti a dal. Principem účtování je zapsat každou položku – každou účetní operaci na dva spárované účty a to tak, aby se na každém účtu vyskytovala na jiné straně.
Podvojné účetnictví a zásady jeho vedení
Podvojné účetnictví disponuje velkým počtem zásad, které jej definují. Účetnictví by mělo být věrné a poctivé – tedy vedeno podle pravdivých dokladů. Je založeno na tzv. akruální bázi. To znamená, že do účetnictví je nutné zaznamenávat všechny operace v tom okamžiku, ve kterém nastaly. Například faktura vystavená se do účetnictví zaúčtuje v den vystavení, nikoliv až ve chvíli jejího splacení. Další zásady podvojného účetnictví jsou:
- Zásada účetní jednotky – účtují se pouze takové informace, které přímo souvisí s podnikatelskou činností daného podniku.
- Zásada oceňování v peněžních jednotkách – do účetnictví nelze zanést žádné skutečnosti, které nelze ocenit (změřit) peněžními jednotkami.
- Zásada oceňování historickými cenami – k zachycení ceny majetku se používá taková cena, za kterou byl majetek pořízen.
- Zásada stálé kupní síly – v účetnictví nehraje roli inflace. Z praktického hlediska nemá tato zásada přílišné opodstatnění, pro to, aby účetnictví vycházelo je však nutné s ní pracovat.
- Zásada opatrnosti – účetnictví by mělo být vedeno z trochu pasivního pohledu. Tedy zaznamenávat by se do něj měly pouze zisky, kterých podnik skutečně dosáhl, nikoliv ty očekávané. Naopak u ztrát je nutné počítat i s těmi očekávanými.
- Zásada konzistence – pokud si účetní jednotka zvolí jeden způsob účtování nebo oceňování, měla by se jej z důvodu srovnávání informací i z různých účetních období držet po celou dobu vedení účetnictví.
- Zásada nestrannosti – účetnictví musí být vedeno dle ověřitelných skutečností a nezaujatě.
Podvojné účetnictví a jeho informační hodnota
Podvojné účetnictví slouží především jako podklad pro získávání informací o stavu majetku, zásob, pohledávek, závazků apod. Aktuální stav jednotlivých položek lze zjistit pohledem na jednotlivé účty a porovnat jejich strany – má dáti a dal. Celkový přehled o stavu podniku poté dává rozvaha. Rozvaha je výkaz aktiv a pasiv, tedy zdrojů jejich krytí. Principem celého účetnictví je, aby se na konci každého účetního období pasiva rovnala aktivům. Případné rozdíly se označují jako zisk a ztráta. Struktura rozvahy je podobná struktuře jednotlivých účtů. Rovněž obsahuje dvě strany: vlevo se nachází aktiva (dlouhodobý majetek, zásoby, pohledávky, peníze) a vpravo pasiva (vlastní kapitál, závazky). Důležitou položkou je výsledek hospodaření, který se nachází na straně pasiv.
